Prostitutky o seniorech (ohlédnutí)

            „Staříci a stařeny, nejlepší jsou stažený!“ skandují hlavně prostitutky, ale i další přívrženci občanského sdružení Rozkoš bez rizika na upoceném nádvoří Městské hudební síně. „A důchody by jim měli sebrat, stejně všechno jenom prochlastaj!“ Prý nejde o sci-fi, ale o varování. „Nastává likvidace zbytečný populace!“ Strana Juvenus nezůstává u slov. Pořád je sice ve vládě „pár starejch blbců, co buzerujou s lidskýma právama“, ale kremace jim zvolna ťuká na dveře. Senioři proto zdrhají do lesů, jedí semínka, nebo co lov dá, občas se chytne i nějaká ta nepozorná mládež, což komentují třeba takhle: „Vadilo jim stáří, teď se v ohni škvaří!“

            No a co, že z divadelní stránky jim to občas nešlape? Nechybí-li silné poselství, má divadlo byť na úrovni školní besídky smysl. Je-li všechno profi, ale výpovědní hodnota nulová, z umělců jsou jen Sisyfové nesmyslně válející kuličky z hoven. Bez prominutí. To ale není případ Rozkoše. A „rozkošný“ je i konec této utopie. Ke třem skrývajícím se stařenkám zabloudí uplakaná holčička. Ty se nad ní smilují, neupečou ji a začnou jí vyprávět pohádku o hodných babičkách s nadějí, že to s námi ještě není úplně v pr…. Sladce usnou… A dívenka je za odměnu rozhlodá kudlou na cucky! Chachá! Happyend requiem! A pojďte! Všichni znova refrén: „Likvidace, likvidace nepotřebný populace!“

          Viděl jsem v publiku penzisty, kteří se během celé hry ani náznakem nezasmáli. Co vy a vnoučata? Přemlouvají vás, ať volíte pravici? A nežbrblají cosi o eutanázii?… Moje pramáti si v poledne broukala s rádiem písničku o vděčnosti a rozkošně se usmívala, zatímco její kostnaté prsty se hrabaly v lécích… Miluju ji. Se všemi riziky.