Vyhlášení nezávislého Izraele roku 1948 znamenalo i vzkříšení starobylé hebrejštiny. Bylo třeba pojmenovat mrkev, brambory či zmrzlinu. Jedním z těch, kdo nová slova nejen vymýšlel, ale dával jim i nové významy, byl kultovní básník, divadelník a filmař David Avidan. „Někdy v padesátých letech inspirován beatníky začal psát jinak než všichni ostatní. Ačkoliv dnes je v Izraeli spousta avantgardních umělců, on byl tím prvním,“ říká rodák z Ukrajiny a grafický designer Vladimír Benderski. Ten, který překládá Avidana do češtiny, ten, který oblepil infocentrum pozvánkami na své „Tango s Avidanem“ a ten, který se podílel na vydání knížky Adamila (česky Člověkslovo) k příležitosti Avidanovy smrti v roce 1995. „Zemřel sám a v bídě. Zapomenutý, bohužel. Byl totiž hodně drsný, nepohodlný astmatik. Málokdo ho miloval jako člověka,“ dodává Benderski a začne mi procítěně recitovat mistrovy verše o zradě.
Člověkslovo
(epitaf na hrobě D. Avidana)
Slovo kterým jsem byl
Slovo kterým budu
Slovo kterým jsem byl
Před mým narozením
Slovo kterým budu
Po mé smrti
Slovo které ve mně žilo
Slovo které je se mnou
Žádné komentáře:
Okomentovat