Z industriálního hlediska se divadlo stalo továrnou zábavního průmyslu. Na vsích chátrají barokní kostely a nevíme, co s nimi. Pivovaru v Holešovicích hrozí demolice. I na to se snaží upozornit projekty site specific, o kterých nás přijel poučit režisér, scénograf, performer, hráč na „znějící kořen“ a v neposlední řadě pedagog pražské DAMU Tomáš Žižka.
Fenomén site specific vznikl v 70. letech na území Beneluxu a lze jej odborně definovat jako „hybrid místa a děje, jež se vzájemně prostupují a tvoří jiný pořádek existence“. Příklad: Sehrajete-li v koupelně pohádku o Plaváčkovi, o site specific by se nejspíše jednalo až v případě, že byste tak chtěli upozornit na zbytečné plýtvání vodou v českých domácnostech. Nejde ovšem jen o divadlo, ale vlastně o jakoukoliv záměrnou činnost.

Site specific, proč? Za tuzemský úspěch lze považovat třeba to, že díky konání festivalu v pražské čističce odpadních vod byla tato ospalá budova prohlášena za kulturní památku a nezdemolována. Ačkoliv kdyby to nevyšlo, demolice není koncem, nýbrž změnou, jako i my se smrtí proměníme v úrodnou půdu, abychom podepřeli site specific projekty našich potomků.
Žižka konstatuje, že z jakési až anarchistické subkulturní aktivity spojené například se squattingem se site specific pomalu stává věcí akademickou, jelikož v roce 2012 má být na DAMU akreditován studijní program Tvorba v netradičních prostorech. Bravo, pane Žižka, třeba po vás jednou pojmenují sady…
Žádné komentáře:
Okomentovat